Většinu času mluvil především Radek John a v půlkruhu okolo něho postával hlouček lidí. Lidé pokládali panu Johnovi různé otázky, ale hlavním tématem byl boj s korupcí. Pokud bych měl subjektivně hodnotit tento mítink, tak pan John měl široké znalosti v této oblasti. Ostatní části programu VV a jejich vysvětlování mě ale přišlo relativně obecné a bylo zřejmé, že strana nemá tyto otázky ještě úplně promyšlené.
Pamatuji si, jak jedna účastnice mítinku vyjádřila důvěru v to, že VV skutečně něco s korupcí v tomto státě udělají. Někteří z dalších diskutujících sice vyjadřovali skepsi a pochybovali, že se VV podaří úspěšně bojovat s korupcí, ale stále mně subjektivně přišli více jako podporovatelé než jako odpůrci strany. Zajímavou postavou mítinku byla i Lenka Andrýsová, nyní poslankyně za VV. Její vystoupení bylo plné idealismu a subjektivně jsem pociťoval, že skutečně chce něco změnit a ne jenom se „dostat ke korytu“. Z dnešního pohledu zajímavá byla i poznámka jednoho přihlížejícího, který jí říkal, že mu přijde na funkci poslankyně relativně mladá. Lenka Andrýsová se bránila tím, že již ve svém věku (tehdy 25 let) absolvovala různé zahraniční stáže.
A čeho jsme svědky rok po konání mítinku? Největší moc ve straně drží Vít Bárta, kterého jsem na mítinku nezaznamenal a nepamatuji si, že by bylo jeho jméno nějak více diskutováno. Radek John, který před rokem vypadal jako skutečný lídr strany, se stal pouhou loutkou, jak naznačuje i další uniklá nahrávka z jednání faktického předsedy Víta Bárty s několika poslanci za VV. Lze říci, že Věci Veřejné jsou do jisté míry „Trojský kůň korupce“. Pod heslem pryč s korupcí se dostat do PS PČR a poté začít sami začít s těmito praktikami. Nikdo přece nebude věřit tomu, že VV – protikorupční strana – by byla schopná korupce a spíše to bude považovat za úklady sil, které straně nepřejí. Ale tato strategie lze vztáhnout pouze na některé vysoké představitele VV ale proti straně jako celku by to bylo přece jen nefér.
Většina členů strany jsou lidé, kteří skutečně chtěli (a snad stále chtějí) bojovat proti korupci a snažit se změnit tuto zemi k lepšímu. Na druhou stranu propůjčili straně svoji tvář a nalákali voliče. Zřejmě sami nepochopili, kdo je ve straně skutečný lídr a kterým směrem se tato strana ubírá. Ovšem možná ještě větší problém lze spatřovat ve voličích. Problémem demokracie je, že lidé občas uvěří subjektu, který má pěkně napsaný program ale už se tak nezajímají o dění ve straně jako takové. To pak vede k několika negativním jevům. Prvním z nich je, že se strana po několika měsících v PS PČR „vybarví“. To však vede u některých voličů k deziluzi a zklamání z toho, koho že vlastně volili. Důsledek je poté ještě větší nezájem o politiku a v dalších volbách do PS PČR to může vést k nižší volební účasti či přiklonění k ještě více „idealističtějším“ stranám.
Jak z toho ven? Lidé by se měli více zajímat o nějaký subjekt, než mu dají hlas. Jejich volba by měla být racionální a neměla by být založena jen na subjektivních pocitech z lídra či programu. Zároveň by si strana měla projít volbami do obcí či krajů než se rozhodne kandidovat do PS PČR. Vytvoření zastoupení na lokální úrovni potom straně pomůže i v tom, že si strana vytvoří i své určité voličské jádro. Navíc i na místní úrovni již lze poznat snahu některých jednotlivců dostat se k penězům, a strana se jich může zavčas zbavit. Nehledě na to, že vytvořením voličského jádra se vyhne tomu, že bude stranou na jedno či maximálně dvě funkční období, jak se to stalo např. Unii Svobody. Ne vždy ale výše jmenované faktory napomohou vybudování solidní strany. Věci Veřejné měly již od roku 2002 mandát v městské části Praha 1, takže působili i na lokální úrovni. Co by se tedy především nemělo stát je, že se v průběhu času stanou „jinou“ stranou jako v případě VV v roce 2009, kdy moc získali Radek John a Vít Bárta. Stručně řečeno: najít v České republice stranu, jejíž hlavní představitelé chtějí skutečně změnit zemi k lepšímu, je bohužel čím dál tím více složitější.